Katedra designu FT TUL

Výstava 8 oděvů, 8 příběhů Každý kus oblečení si nese vlastní příběh. Někdy je to památka, jindy kus minulosti, který už neslouží, ale přesto se ho nechceme vzdát. Projekt představuje osm oděvů darovaných konkrétními lidmi, kteří se rozhodli dát svému oblečení druhou šanci. Studenti a pedagogové oboru Návrhářství Fakulty textilní TUL vybrané oděvy redesignovali – proměnili jejich tvar, funkci nebo vzhled, aniž by popřeli jejich původ. Výsledkem je citlivé spojení minulosti s novým významem, estetická i etická hodnota, která přesahuje běžný módní konzum. Projekt ukazuje, že udržitelnost může mít i emocionální rozměr. Že nejde jen o materiály a ekologické certifikáty, ale i o vztah k věcem, které nás doprovázejí. Připomíná, že v módě nemusí být nové = lepší – a že kreativita a úcta k příběhu mohou prodloužit životní cyklus i obyčejného trička. EKO EKO realizace V letním semestru 2024 jsem oslovili širokou veřejnost s prosbou o darování oděvů, které již nenosí, ale k nimž mají stále emocionální vazbu. Poprosili jsme je zároveň o vyplnění krátkého popisku k oděvům, kde nám měli prozradit něco málo o sobě (např. věk a profesi) a jak a kdy se vybraný oděv dostal do jejich šatníku. Dále nás zajímalo, jestli se s oděvem pojí nějaký příběh, jak často a při jakých příležitostech oděv oblékali a s čím ho nejčastěji kombinovali. Ptali jsme se i proč rádi nosili zrovna tento oděv a co se jim na něm líbilo. V neposlední řadě jsme chtěli také vědět, zde u oděvu řešili během nošení nějaké úpravy nebo opravy. Sešlo se nám celkem 21 oděvů, které jsme fotograficky zdokumentovali. V zimním semestru 2024/2025 jsme uspořádali přednášku na téma estetická udržitelnost s cílem seznámit studenty s tématem estetické udržitelnosti a poskytnout jim inspiraci i motivaci k zapojení se do projektu. Studenti i pedagogové si pak vybrali oděvy, se kterými následně kreativně pracovali, přetvářeli je, opravovali a upcyklovali. Výsledkem je soubor osmi oděvů se silným životním příbehem a kreativním vkladem. Nátálie Navrátilová / černý top Zvolila jsem nábytek, protože původní majitelka oděvu má s ním spojené hlavně stěhování do Německa, tak jsem se rozhodla na top vyšít místnost. Vyšívala jsem ho bílou vlnou a barevnými bavlnkami. Na spodní okraj jsem přišila korálky. Lubikova Natalie / šedý svetr Při upcyklaci tohohle svetru jsem myslela na to, že byl pro někoho jednou důležitý. A že si zaslouží, aby nesl nějakou důležitou myšlenku. A tak slouží jako připomínka, že co zasadíš, to ti vyroste. Ať je to okrasná růže, nebo plevel. Pokud v sobě budeš pěstovat sebelásku, bude růst. Stejně tak pokud v sobě budeš pěstovat pochybnosti, porostou. Každá myšlenka je jako semínko. Dej pozor, jaký budeš sázet. Chtěla jsem aby svetr připomínal zarostlou zahradu. Protože tak to občas v lidské mysli vypadá. Najede se tam spoustu krásy, ale také spoustu nepořádku a zbytečností. Spoustu plevelu. A tak jsem si prohrála s texturou, pracovala s efektní přízí a nezačišťovala. Celý svetr je zdobený ruční výšivkou. Agáta Nosálová / černé sako Upcyklovala jsem jednoduché černé asymetrické sako a rozhodla se mu dodat nové prvky a trochu barvy. Spojila jsem ho se svým starým světle hnědým sakem, ze kterého jsem využila klopy, které původní sako nemělo, část předního dílu s kapsou a konec rukávu. Celý model jsem doplnila ruční výšivkou inspirovanou paprsky slunečního světla, která nejen spojuje jednotlivé části, ale zároveň má oděv rozzářit. Mým cílem bylo, aby sako zůstalo elegantní, ale zároveň bylo hravé. Adrián Furťo / červená džínová sukně Pri úprave sukne som sa inšpiroval hlavne vetami napísanými študentkou, ktorá tento odev doniesla a nosila. Na odev som sa snažil dostať emócie, ktoré súvisia s rozchodom, ako sa to práve stalo aj tejto študentke. Čiernu sukňu som preto nafarbil pomocou ,,dúhy" na červeno a s brúsnym papierom som jej vytvoril roztrhaný a obnosený vzhľad. Ako poslednú vec som pridal dve ručne vyšívané nášivky, ktoré tomu rozchodu zdôrazňujú. Lada Macková / béžovo zelený svetr Inspirací pro tyto šaty mi byla dívka, kterou jsem poznala na workshopu v Mnichově. Během své stáže u sportovní značky se rozhodla vylepšovat staré sportovní dresy pomocí krajek a tkaniček do bot. Dokonce si je zaplétala i do vlasů, což mě velmi bavilo. Sama jsem si několikrát zkusila pohrát s využitím tkaniček v pleteninách. Od začátku jsem také věděla, že si na tomto projektu chci procvičit své pletařské dovednosti, a proto jsem zvolila kombinaci různých pletenin, které jsem doplnila právě o prvky tkaniček. Původně měly jednotlivé kusy spojovat, ale nakonec lépe posloužily jako estetický prvek. Na svetr jsem dlouho koukala, otáčela ho, přetáčela ho a přemýšlela, co mi tam chybí. Původně jsem ho chtěla jen lehce upravit a zachovat jeho původní ráz, ale nakonec jsem dospěla k závěru, že to chce větší změnu. V jednu chvíli mě pobavila myšlenka V-čkového výstřihu jako rozparku u sukně, a právě to mě přivedlo k rozhodnutí svetr rozstříhat a vytvořit z něj minisukni. Řekla jsem si, že cokoli, co bude chybět, jednoduše dopletu. Když byla sukně hotová, uvědomila jsem si, že k ní nemám žádný vhodný top – a tak se z ní nakonec staly šaty. Původně měly být bez rukávů, ale bylo mi líto nevyužitého materiálu, takže jsem přidala i rukávy. Protože ale šaty skvěle fungují i bez nich, udělala jsem je odnímatelné. Celý projekt pro mě byl příjemným večerním odpočinkem od mých aktuálních starostí. Pro projekt jsem použila techniku pletení. Miroslava Focke / černé triko Černé tričko bylo vyřazeno ze šatníku kvůli nekvalitnímu materiálu. Nevydržel časté nošení a časem se na něm udělaly dírky. Svou upcyklací jsem chtěla podpořit vše ostatní, co bylo na tričku v pořádku - nadčasový střih i originální design ozdobné légy, která mu dodává slavnostní charakter. Kvůli rozpadajícímu se materiálu nemělo smysl zvolit techniku přešívání nebo vyšívání, rozhodla jsem se proto naopak co nejvíce materiálu odstranit a využít cestu kterou se sám vydal - děrování. Návrh na děrování vznikl v návaznosti na ozdobnou légu, ke které jsem tímto způsobem přidala “krajkovou” náprsenku a podpořila tím romantickou náladu původního návrhu. Ondřej Ludín / černé šaty Tento upcyklovaný oděv nese strojní výšivku zachycující univerzální a intimní gesto – dítě cucající si palec. Motiv vychází z osobního příběhu původní majitelky halenky, která si při jejím oblékání uvědomila, že jí je těsná, a právě tento moment vedl k odhalení radostné zprávy – těhotenství. Výšivka tak proměňuje oděv v nositele vzpomínky, propojující minulost s novým životem, a zároveň poukazuje na hodnotu recyklace a pokračování příběhů skrze textilní tvorbu. Alice Klouzková / černá bomber bunda Pracovala jsem s černou šusťákovou bomber bundičkou, která byla pro její majitelku srdeční záležitostí. Ušila si ji v 19 letech a nosila ji pak velmi často skoro 30 let. Bunda byla na několika místech potrhaná od srážky na koloběžce a její dlouhý život byl vidět i na kovových zipech. Zipy jsem znovu natřela černou barvou, díry jsem pošila skleněnými korálky a nakonec jsem přidala i korálkové třásně s mašlí. Chtěla jsem zachovat stopy po užívání a zároveň zvýraznit silný charkter bundy i její majitelky. Vznikl tak oděv jako vzpomínka určený pro speciální příležitosti.