Malby Jakuba Sýkory nesou zjevnou inspiraci nejrůznějšími strukturami – geometrií, datovými i hudebními vzorci či krystalickými mřížkami. Navzdory těmto inspiracím však jeho tvorba nepůsobí sterilně ani technicky odosobněně. Už proto ne, že se na jeho plátnech pokaždé objevuje i vybočení z pevného rytmu – zdánlivá chyba ve vzorci. Jeho malby je proto možné vnímat i jako specifický způsob zachycení reality, jež je sice ukotvená v určitých vzorcích, avšak nelze ji omezit pouze na povrchní dojem uspořádaných věcí. Možná právě narušování struktur k realitě patří víc, než si myslíme.