Práci Kateřiny Šťastné provází zájem o pozorování vztahů a souvislostí, které přirozeně vyplývají z fyzické existence. Stejně jako každý krok za sebou nechává otisk, tak i každý nádech promění část kyslíku v okolí. Právě dech je zásadním zdrojem její práce. Stylizovaně zjednodušená figura v její tvorbě odkazuje na představu o tom, jak by mohl vypadat dech v okamžiku, kdy je definován tvarem lidského těla. Figura, která si ponechala pouze hlavu, nohy a v některých případech také ruce, je odkazem na tělesnou schránku, která umožňuje vnímat formu jindy okem nezaznamenatelné materie.