Sochařská tvorba Magdalény Roztočilové osciluje mezi subtilní symbolikou a syrovou hmotností materiálu. Kromě sádry a hlíny využívá textil, vlnu a různé kusy starého oblečení, ale i kov či umělou pryskyřici. V její práci se odráží fascinace pamětí materiálu, barvou a nehmotným světem v přítomném okamžiku. Její tvorba osciluje mezi figurací, abstrakcí a surreálním sněním. Ať už tedy v podobě monumentálních realizací či křehkých instalací, vždy v ní rozvíjí velmi osobitou řeč forem, v níž zůstává napětí i katarze.