Julie Kopová

Julie Kopová vychází z krajiny, kterou přetavuje v abstraktní zkoumání prostoru, času a nekonečna. Do mokré akrylové malby s přimíchanými pigmenty ryje kresbu, jež dává plátnům plastickou strukturu. Kompozice přitom rytmizuje podobně jako hudbu či poezii, kterým se sama věnuje. Její série spojují filozofické ukotvení, od kantovského vznešena po motivy sopek, intenzivního světla či efemérních mraků, s velkorysým malířským gestem.